2004

19.-25.6.

LIENZ

 

Kemp:

Lienz Tristach,Seewiese

kemp - hezky posazený, ačkoli leží na břehu jezera, stoupá se k němu celkem prudce asi 150 výškových metrů. Taková třešnička na dortu pro závěr většiny etap.

Tristach

Vlastní etapy:

- Dolomitenhütte (1616 m.n.m.)

Hustě prší celou noc a dopoledne následujícího dne. Po poledni déšť slábne, ale na větší túru to není. Vyjíždíme od kempu vzhůru po mokré Dolomitenstrasse k chatě Dolomitenhütte. Oblast se nazývá Lienzer Dolomiten a skutečně se „pravým“ italským Dolomitům v závěru stoupání trochu podobají. Začíná opět vydatněji pršet, tak se obhlídkou skal v okolí chaty moc nezdržujeme a sjíždíme dolů. Výšlap to nebyl dlouhý, ale svoji hodnotu měl – převýšení k Dolomitenhütte je přes 750 výškových metrů. Oceňujeme vybavení kempu a promočené oblečení zbavujeme vody za mírný obnos v sušičce.

Dolomitenhutte

 

- Kaiser-Franz-Josefs-Höhe (2369 m.n.m)

Cesta tam a zpět k turisticky oblíbené vyhlídce na Grossglocner a přilehlý ledovec. Hned za Lienzem překvapuje citelné stoupaní a citelný sjezd do údolí. Dále, pak více – méně mírné stoupání až do Heiligenblutu.

Heiligeblutt

Zde začíná jižní část Glocknerstraße a nabírá trvalý sklon 9 – 11%. Silnice se trochu rovná u rozvětvení – vpravo Hochtor, vlevo Franz Josef. Jedeme vlevo, stoupání opět utahuje, projíždíme galeriemi, v nichž se sklon zdá být ještě výraznější. Za jednou s galerií se objevuje rozlehlé parkoviště a silnice končí. Celkový dojem nic, moc – jemné mrholení, mraky aut a lidi, ochočení svišti… Ale ledovec a kopec Grossglockner jsou pěkné. Sjíždíme k rozdvojení, Fido je při síle a dává si ještě stoupání na Hochtor(2504 m.n.m.).

Franz-josef 

- okruh Karnische Dolomitenstrasse

Lienz – Oberdrawburg – Kötschach – St.Oswald

Celkem odpočinkový okruh, výraznější stoupání mezi Oberdrawburgem  a Kötschachem. Potom cesta lehce nabírá výšku až do St.Oswaldu.  Mínusem je dost rozbitý povrch silnice, který při cestě nahoru až tolik nevadí, ale když jsme o několik let později absolvovali totéž v opačném směru, bylo to již nekomfortní. Naopak plusem je ohromný klid, kterým údolí plné seníků působí. Vyloženě odpočinkový je sjezd z St. Oswaldu k Drávské cyklostezce a návrat po ní. Drauradweg je (resp. byla, před sesuvem půdy u Lienzu) v úseku Lienz-Toblach plně asfaltovaná. Na rozdíl od šotolinových úseků části Lienz – Oberdrawburg. Ty jsme museli objíždět po silnici (v roce 2004).

Karnische-Dolomiten 

- Anholtztal okruh

Lienz – Toblach – Rasun – Stallersattel (2052 m.n.m)- Huben

Poměrně dlouhý okruh, zato jen s jedním kopcem. Přejezd do italského Toblachu po cyklostezce sice stoupá, ale pokud tudy se nejede zrovna na závěr etapy, moc fyzických ani morálních sil neodebere. Cesta je celkem kvalitně asfaltovaná, jen musíme dávat pozor na protijedoucí cyklisty. Těch je většina, protože preferovaný směr alpských „říčních“ cyklostezek je po proudu. Z kopce dolů, už po hlavní silnici, jedeme z Toblachu až pod lyžařsky oblíbený Kronplatz. Odbočka vpravo a v Rasunu začíná táhlé, trochu nudné stoupání přes několik Anhotzů (dolní, střední, horní…) k biatlonovému stadionu. Anholtz, tedy italsky Anterselva je vyhlášenou lokalitou tohoto sportu. Silnice na chvíli přestane stoupat, obejde jezero a u semaforu řídícího provoz do sedla se zúží a zlomí k cekem příjemnému, alpskému stoupání. Stallersattel je celkem milosrdné sedlo převyšující dvoutisícovou výšku o 52 metrů. Je tady všechno, co má na správném alpském sedle být – výhled, zbytky sněhu a stánek s kapučínem. Pokud nepočítám závěrečný „výhup“ do kempu, je to odtud už jen z kopce, nebo aspoň po rovině…

Stallersattel 

- Cortina d´Ampezzo – okruh, nebo spíš smyčka

Lienz – Toblach – Missurina – Passo Tre Croci – Cortina - Toblach

Vyrážíme opět v „protisměru“ Drávské cyklostezky do Toblachu (nebo italsky Dobbiaca), tam odbočíme doleva na Cortinu d´Ampezzo. Silnice stále neznatelně stoupá, projedeme kolem jezera Durrensee až k rozdvojení pod masivem Monte Cristallo. Budeme ho celý objíždět a vytvoříme tím na naší trase výše zmíněnou smyčku. Po zatočení vlevo začne krátké, ale již citelné stoupaní na horské louky s výhledem do dolomitské stěny Tre Cime di Lavaredo. Míjíme odbočku mířící k nim, míjíme i turistický jarmark u jezera Missurina, sjedeme ke křižovatce Auronzo/Cortina. Tady směrem na Cortinu začíná skutečné stoupání do sedla Tre Croci (1805 m.n.m). Fido se letos opět sešel s kondicí (nebo já se opět minul), tak se v Cortině rozhoduje vyšlápnout stoupání na sedlo Falzarego (2105 m.n.m). Já dokončuji smyčku kolem Monte Cristallo a více méně z kopce se dostávám do kempu. Až na několik odpoledních bouřlivých přeháněk, které nás průběžně zkrápěly, celkem pohodová vyjížďka.

Cortina