2008

17.6.– 22.6.

SAN VIGILIO DE MEREBE 

 

Kemp: al Plan

 

Pro tento rok je výprava minimalistická – jedeme jen ve dvou s Fidem. Naplánovány máme čtyři dny cyklistiky v italském Jižním Tyrolsku. Kempujeme přímo pod lyžařským super kopcem Kronplatz.

 

 

- Valparola

 Okruh Badia–La Villa – pso.Valparola(2168m) – pso.Falzarego(2105m) – Cortina - pso.Tre Croci(1809m) – Toblach – Olang - pso.Furcia(1789m)

Vzhledem k tomu, že tady pobudeme příliš krátce, vypouštíme šetrnější rozjezdovou etapu a rovnou se vrháme naplno do kopců. Na rozjezd máme dlouhé údolí Badia až do La Villa, tady už začíná výjezd k sedlu Valparola. Jsme čerství, tak se stoupá celkem příjemně. Navíc počasí přeje a výhledy nezalesněnou krajinou jsou fascinující. Z Valparoly nás čeká dlouhý sjezd přes passo Falzarego až do Cortiny. Kousek za městem si můžeme vybrat cestu do Toblachu – buď zalesněným údolím s mírným stoupáním, nebo přes sedlo Tre Croci a Missurinu. Sil máme zatím dost, tak dáváme kopec. Je to náročnější, ale estetičtější varianta. Už méně estetický je dlouhý sjezd po hlavní silnici z Toblachu za hustého provozu. Na druhou stranu, docela to jede a těch 20 kilometrů k odbočce na Olang se dá skousnout. Odtud začíná asi pocitově nejtěžší stoupání celého dne. Už je pozdní odpoledne, ale pořád teplo. Dlouho stoupáme po úbočí Kronplatzu, křižujeme sjezdovky a lanovky tohoto špičkového zimního střediska, než konečně dorazíme do sedla Furcia. Mám toho tak akorát. Teď už zbývá jen vychutnat prudký sjezd do kempu ve Vigiliu.

valparola 

 

- Anhotz/Anterselva

 Okruh Olang – Anholtztal – Stallersattel(2052m) – Lienz – Toblach 

Trasa je reprízou z roku 2004 jen s jiným startovním místem. Po včerejším přejezdu passa Furcia se nám dnes nechce výjezdy dvakrát opakovat proto se k Olangu přesuneme autem. Okruh je to poměrně dlouhý ale má jen jedno stoupání – přes Anholtztal na Stallersattel. Nic ostrého, ale někdy může být těch 22 kilometrů do kopce docela únavných. Na sedle je pohoda, dáme kapučíno u Itala a vrháme se na rakouskou stranu do sjezdu.

Staller

 Z Lienzu lehce stoupáme proti proudu Drávy i proti primárnímu směru cyklostezky až do Toblachu. Nikdy jsem si moc neuvědomoval, ale Toblach / Dobbiacio je vlastně také sedlo a to celých 1200m vysoké. Navíc je zde rozvodí Středozemního a Černého moře. Odtud už jen známý sjezd po hlavní silnici. Okruh je spíš o horizontálních kilometrech, než o výškových metrech. Bilanci nastoupaných metrů jsme sice mohli vylepšit kdybychom startovali už z kempu, ale dvojitý výjezd na passo Furcia by se na nás asi dost podepsal.

furcia 

 

- Dolomitská klasika opět a znovu

 Okruh Sella Ronda  Badia - passo Pordoi (2239 m) – passo Campolongo (1875 m) – passo Gardena(2136 m) - passo Sella (2218 m)

Pokud jsme jednou alespoň v relativní blízkosti tohoto jedinečného okruhu, není možné jej vynechat. Platí tady to samé jako o Glockneru – nikdy se neomrzí, je pokaždé jiný díky přírodním, nebo vlastním fyzickým podmínkám. Na rozjetí jsme měli dostatek víc jak dost prostoru – z Vigilia do Corvary je to skoro 30 kilometrů. Dnes si už nepamatuji, na kterou stranu jsme v Corvaře odbočili a v jakém směru okruh jeli, ale vím, že to byla opět hodnotná cyklistika. Kilometry v nohách byly už znát - hlavně v závěrečném stoupání do Vigilia.

 

- Pohodový výlet a jedna šílenost…

 Výjezd pod Fanes – Rifugio Pederü  / Vigilio – Kronplatz(2275m) 

Při průzkumu mapy mě zaujala zajímavá silnice vedoucí přímo mezi skály parku Fanes. Navíc se zdá, že by bylo možné tudy dojet pod Monte Cristalo a následně se napojit na silnici do Cortiny. Ráno jsme tedy vyrážíme úzkou, téměř parkovou cestu směrem k Rifugio Pederü. Jede se příjemně, stoupání je mírné, provoz téměř nulový, z živých bytostí potkáváme jen stádo krav. K tomu všemu azurové nebe a před námi mohutné skály parku Fanes. Taková alpská idylka. Když dorazíme k chatě Pederü, je zřejmé, že silnici ke Cortině tudy neprojedeme. Za chatou je už jen prašná, kamenitá cesta a ještě výrazně stoupá.

pederu

Možná sjízdné pro bike, ne ale pro silniční kolo. Místo je to nádherné, počasí teplé, a tak se Fido rozhodne se další cyklistické aktivity vzdát a zbytek dne strávit pasivní relaxací. Já mám chuť si ještě trochu cyklistiky užít, domluvíme se, že se sejdeme až na večer v kempu. Láká mě jedna šílenost, která se tady jela asi před měsícem na Giro d´Italia. Jedná se o časovku do vrchu Vigilio-Kronplatz. Její parametry jsou skutečně alpské – délka 12,9km z toho 5,3km po nezpevněných cestách, převýšení 1100m, maximální stoupání 24%. Celkem slušná výzva. Parkovou cestou sjedu zpět do Vigilia. Na silnici i podél ní je stále patrné, že se tady jel slavný závod.

vigilio

Za Vigiliem sklon stále nenápadně narůstá, i když serpentiny stoupání pocitově zpříjemňují, úsek před sedlem Furcia je už dost ostrý. V sedle, u lanovek je rovinka, ale hned následuje odbočka z hlavní silnice na jakousi lesní cestu. Zde začíná silniční exotika, kdy po chvíli zmizí asfalt, cesta nabere sklon a začne stoupat podél sjezdovky. Povrch byl asi válcovaný, ale především v zatáčkách se drolí na štěrk a jakékoli odlehčení zadního kola se projeví okamžitým prohrábnutím.

kronplatz

Příjemnou psychickou podporou jsou plakáty slavných cyklistů v každé zatáčce. Jakmile se dostanu nad pásmo lesa, poznávám známé sjezdovky ze zimního lyžování. Mám čas se rozhlédnout, protože cesta ztratila sklon. Po chvíli se objeví i náznak asfaltu, říkám si že to nebylo až tak hrozné, když najednou se odpor pedálů výrazně zvýší. Dostal jsem se na poslední úsek k vrcholu, ten co má 24% stoupání. Dochází převody, dochází dech, dochází síla v nohou. Někde u provokativního nápisu na silnici „53x11“ už neudržím balanc a rychle vycvaknu nohy z pedálu abych se nesvalil.

Je mi jasné, že závěrečných několik set metrů ke zvonu Concordia to bude už jen pěší výlet...