2018

5.– 11.6

Tenerife

 

  

Cyklistická inspirace – kopec v Atlantiku.

K atlantickému ostrovu Tenerife, coby destinaci pro trávení aktivně pojaté dovolené jsem měl vždycky trochu nedůvěru. Nejlidnatější kanárský ostrov, spousty hotelových komplexů, pláže, bazény, všude davy turistů… Pravda, je zde nejvyšší hora Španělska, ale těsně pod vrchol vede lanovka. Ve čtyřicetiminutovém výstupu na vrchol bych ale větší sportovní hodnotu nehledal.

Naštěstí má skepse vycházela zažitého povědomí a realita se ukázala být podstatně příznivější. Měl jsem příležitost to odzkoušet ve dvou aktivitách - pěší vysokohorské turistice a silniční cyklistice.

Pěší treky příliš rozvádět nebudu, jen bych vyzdvihl nezvyklou sopečnou krajinu, pečlivě značené stezky a vyjma notoricky turisticky vytěžovaných míst i překvapivý klid.

S cyklistikou se to má jinak. Tady už jsem z internetových informací tušil, že kilometry na tenerifských silnicích budou zajímavým zážitkem. Pořádají se zde kempy pro hobby i profi cyklisty, rozvinutá je síť půjčoven poskytujících slušná kola a všeobecně je cyklistika ve Španělsku i jeho ostrovech uznávaný sport. A ještě jedna ne nepodstatná maličkost - místní se chlubí údajně nejdelším silničním stoupáním v Evropě.

Cyklistický program jsem si naplánoval tak aby co nejméně narušoval koncept týdenní, aktivně trávené rodinné dovolené. V reálu to znamená vypůjčit si kolo na čtyři dny, třikrát ráno před snídaní potrénovat kopce vyjížďkami do 50 kilometrů a jeden půlden věnovat výjezdu na sedlo k sopce Pico de Teide – to je někde kolem stovky.

S výběrem půjčovny nebyl problém, je jich na ostrově skutečně hodně. Stačí je na webu profiltrovat podle lokality, nabídky a ochoty dopravit kolo na hotel. Důležitou roli hrály i možnosti objednávkového formuláře - tj. kromě typu a velikosti rámu kola, vybrat i typ pedálů a přiobjednat helmu a bidon. Nakonec vyhrála půjčovna Tenerife Bike Experience se silniční řadou kol pojmenovanou ProRoad za cenu 20Euro/den plus příplatky za přiobjednaný materiál. Volba to byla dobrá, komunikace probíhala přes mail a telefonicky v oboustranně srozumitelné angličtině. Kolo - Carbon Bianchi, Compact, Shimano Ultegra 11, 11/28, bylo v perfektním stavu.

U vlastního ježdění mě na Tenerife zarazily dvě okolnosti.

První byla nepříjemně hustá automobilová doprava. Stále - svátek nebo pátek, od rána do večera. Jak výše uvádím je to nejlidnatější kanárský ostrov a pocítit to bylo hlavně v obydlených oblastech u pobřeží. V centrální vysočině je to lepší, ale tam zase jezdí turisté mířící do národního parku. Na druhou stranu místní jsou k cyklistům ve většině ohleduplní a striktně dodržují předepsaný 1,5 metru bočního odstupu. Tak se občas stává, že se za vámi v třímetrovém jízdním pruhu táhne kolona po několik stovek metrů. Překvapivě to všichni berou s klidem.

Druhá věc trochu omezující ranní vyjížďky je pozdní východ slunce. Ačkoli jsme zde byli v červnu, kdy je den nejdelší, východ nastával až po sedmé hodině. Vyrážel jsem tedy za šera na blikačkách. To tady není příliš obvyklé a díky hustému provozu jsem první půlhodinu jízdy nemíval pocit úplného bezpečí.

Nyní už ale k veskrze pozitivním věcem.

Počasí - ostrov je možné rozdělit srážkově na dvě  oblasti - vlhký sever a suchý jih. Ačkoli jsme pobývali na jihu, pláštěnka našla využití - jak při krátkých přeháňkách, tak i ve dlouhých sjezdech.  Během stoupání do centrální oblasti se obvykle projíždí vrstvou mraků, nad kterou bývá jasno. Vysoká pravděpodobnost suchého, jasného počasí je v oblasti Pico de Teide nad 2000 metrů. Dalším příjemným faktorem je malý rozdíl mezi noční a denní teplotu. Bylo fajn vyrážet ráno za tmy do 20 stupňů, kdy denní teplota nepřesáhne 25. Jiná věc je působení ostrého slunečního záření, které pocitovou teplotu vyžene mnohem výš. S rozptylem teplot se musí počítat hlavně při stoupání do centrální vysočiny - konkrétně dole mi teploměr ukázal 22 a nahoře 11 stupňů.

Silnice - většinou ve výborném stavu. V oblasti národního parku Pico de Teide krásný rovný černý asfalt, v nižších oblastech se přece jen nějaké nerovnosti objeví, ale stále se dají dlouhé sjezdy bezpečně užít. S fenoménem cyklostezek jsem se zde nesetkal, zato je zde spousta značek upozorňujících na cyklisty a na dodržení bočního odstupu při předjíždění. Řidiči, jak jsem již zmínil, jsou ohleduplní, nejen při předjíždění, ale i při dávání různých předností.

Profil - kopcovitý, výrazně ovlivněn jedním, hlavním kopcem tj. sopkou Pico de Teide. Charakter vyjížděk byl v podstatě nahoru/dolů. Ranní kilometry vedly z letoviska Las Galletas do oblastí kolem San Lorenza a San Miguel. Profilově 8 až 10 km 2% stoupání na rozjezd, potom 10-15 km s max. sklonem 8% a dlouhý sjezd nakonec. Žádná vrchařská brutalita. V průměru to znamenalo na 40 km nastoupaných 800 výškových metrů.

Climb de Teide - možná nejdelší stoupání v Evropě. Beru to tvrzení trochu s rezervou, určitě by se ozvali příznivci Alp nebo Pyrenejí, kteří by našli ještě delší kopec. Přesto parametry, které mi ukázal computer, jsou úctyhodné - délka 43km , 2143 převýšení. Variant výstupu je více. Z jižního směru jsou to tři cesty, které se spojují v  horské vesnici Vilaflor a odtud pokračuje jediná silnice až do sedla EL Retamar 2100m.n.m. Tady výstup končí, sjet je možné stejnou cestou do Vilaflor, případně krátkým sjezdem pokračovat dále do národního parku a ještě více se přiblížit sopce Pico de Teide. Při této volbě je možné se na následující křižovatce rozhodnout pro sjezd na západní stranu ostrova, nebo pokračovat severně efektní lávovou krajinou až do výšek kolem 2300m. Ale to už je delší výlet. Já jsem se držel jižního úbočí a po trase Las Galletas - San Lorenzo - El Roque nastoupal prvních pohodových 600 metrů do San Miguel. Na Vilaflor jsem zvolil vedlejší, méně frekventovanou, ale nejstrmější silnici. Jedenáctikilometrový úsek do vesnice ve výšce 1450m mě už svými 13% až 15% výhupy trochu vyhodil z rytmu.

Následujících a závěrečných 12 km se už zase pohybuje ve standardních hodnotách stoupání 6 až 8%. Silnice je perfektní, před ostrým sluncem chrání jehličnatý les. K závěru se nabízejí "letecké pohledy" nad mraky ze kterých vystupují sousední kanárské ostrovy. Ke konci mě lehce znejistil údaj na gps překračující deklarovanou hodnotu sedla a stále stoupající silnice.

Nakonec se přece jen oblevila cedule označující vstup do parku a za ní označení sedla El Retamar 2100m. Na hodinkách 2158m, tak nevím kdo udělal chybu, nicméně 3,5 hodiny stoupání zde končí.

Nazpátek si až do Vilaflor užívám sjezd po hladkém asfaltu. Tam vjíždím do oblačnosti, teplota klesá na 11 stupňů a začíná lehce pršet. Volím objížďku přes Granadillu, kde je silnice už v horším stavu, ale není tak prudká jako absolvovaný výjezd. Dále na San Miguel a v Las Galettas dokončuji po 92 km vyjížďku.

Tolik další zajímavá zkušenost a inspirace pro ty, kdo si chtějí obohatit pobyt na Tenerife dalšími silnými zážitky.