Podle jistého mýtu narůstají spojení mozkových buněk, tvořících schopnost zapamatování, pouze do 26 let lidského věku. Pak už jen ubývají. Pokud by mizely tak rychle, jak se tvoří, byl bych už na nule, tudíž bez paměti. Tato úvaha je naštěstí zcestná, ale pro jistotu jsem se rozhodl dát dohromady chronologii cyklistických akcí obsahující klíčové momenty, které mi zatím v paměti utkvěly.

Inspirace

V časech, kdy se ambice hobby cyklistů realizovaly hlavně na tuzemských cyklomaratonech v čele s Králem Šumavy, padl mi do oka článek Michala Třetiny o sérii cyklomaratonů se jménem Alpský pohár. Chuť zkusit něco nového, mě vedla k tomu, že jsem Michala kontaktoval a požádal ho o zprostředkování přihlášky pro kamaráda Filipa a pro mě. Tak v roce 2002 na Amade radmarathonu začal seriál každoročních silných alpských zážitků. Od této doby, pravidelně na začátku léta vyráží skupina 2 až 6 zralých mužů se silničními koly relaxovat do alpských sedel. S Michalem jsme se potkali na prvních dvou akcích, dále nás provázela jeho kniha - Jak se jezdí do nebe. Bohužel Michal už do cíle dorazil, kdy při vyjížďce nedaleko svého domova nepřežil střet s autem…

Druhým inspirátorem je cyklista, architekt a herec David Vávra. Jeho popis švédského cyklomaratonu Vatternrundan mě oslovil natolik, že po několik let zrající myšlenka se stala skutkem a této jedinečné cyklistické akce světového formátu jsem se zúčastnil.

 

Ještě poznámka k textům

Snažil jsem se je formulovat maximálně stroze, ale zároveň sem vnést svoje subjektivní postřehy. U dvou akcí jsou použity příspěvky sepsané pro občasník CSC klubu. Technická data jednotlivých tras jako délka, převýšení, čas, počet vypitých piv po etapě… neuvádím. Nikam jsem si je neznamenával, nepamatuju si je, a navíc to nepovažuji za až tak důležité. Naopak, za významné považuji, že jsme schopni každoročně něco takového podniknout, donutit stárnoucí těla k celkem slušným výkonům a intenzivně si užít všeho, co spojení hor a cyklistiky dává.